Vždy jsem si myslel, že rychlý běžec musí mít dlouhé nohy a být vysoké postavy, ale jak je potom možné, že ta "mrňavá" holka přede mnou běží jak drak? Předbíháme jednoho běžce za druhým a já se rozhodl, že se ji nepustím. Chvilku táhnu já ji, chvilku ona mne.

Karlovarský půlmaraton jsem do závodního kalendáře zařadil de-facto na poslední okamžik po té, co jsem při tréninku potkal známou a trochu se zapovídali o našich letošních plánech.

Do Karlových Varů to nemám daleko, stále jsou volná místa a já 20.5. stejně nemám nic lepšího na práci. Pojedu a zkusím si zlepšit čas.

Tak jako každý závod, i tento je u nás rodinnou událostí. Je to vždy takový náš společný výlet, kdy já si pouze na chvilku odskočím propotit triko a rodinka se mezitím porozhlédne po okolí.

Mattoni Karlovy Vary Half Marathon 21,0975 km

Mattoni Karlovy Vary Half Marathon patří do stejného podniku Runczech jako třeba pražský maraton a tak po stránce organizace je to špičková záležitost.

Navíc lázeňské město v kombinaci s krásným dnem, není víc, co řešit. Bude to paráda.

Jasně, že byla. Před závodem jsme poseděli v kavárně, dali jsme si oběd a prošli město. Jak říkám, rodinný výlet. Všude kolem stánky, lázeňské oplatky, sluníčko hřálo, ideální den zažít něco krásného.

Závod samotný byla taková ta běžecká klasika. Zaujmete místo ve špalíru, lehce protáhnete nohy a do výstřelu startovní pistole poskakujete na místě jak kozel v domění, že setřesete nervozitu.

Trasa závodu byla v porovnání s pražským maratonem o poznání členitější a sem tam je to i trochu větší kopeček. Ovšem to, co si vyběhnete si zase jinde seběhnete dolů.

Předbíhám jednoho běžce za druhým a mám z toho, jak to dnes jde, docela dobrý pocit. Nohy jedou jak promazaný stroj, ale říkám si, že to nesmím zase přehnat. Vzpomeň si na Prahu, kde jsi se nechal unést a pak to šlo z kopce tak rychle, že jsi to vůbec nečekal.

Najednou si všímám, že mám před sebou opakovaně jednu slečnu. Když ji předběhnu, za chvilku je zase přede mnou. Je menší postavy, ale nohy jí kmitají jak oj parní lokomotivy.

Držíme se jeden druhého a očividně se docela dobře podporujeme. Chvilku udávám tempo já, chvilku ona.

Výhoda půlmaratonu je v tom, že je to opravdu krátký závod. Uteklo to rychle a poslední kilometr do cíle jsem v sobě cítil velkou rezervu a tak si říkám, teď už můžeš riskovat. Jel jsem bomby. Tedy jako berte to s rezervou jo. Chci tím pouze říct, že jsem vážně dokázal zrychlit a ve stavu těsně před infarktem, alespoň jak si to představuji, dobíhám do cíle.

Vyhledávám rodinku, vyzvedávám studený radler a těžce ten poslední kilometr vydýchávám.

Netrvalo dlouho a potkávám v hloučku běžců onu "parní lokomotivu" a tak v sobě seberu dostatek odhodlání abych jí oslovil a poděkoval. Myslím, že za dnešní čas 1:50:06 z větší části vděčím práve ji a to, že mi to přeteklo o těch :06, tak za to si už vážně můžu já sám ;)