Běhal jsem celou zimu, za všech okolností a jakéhokoliv počasí. Vedla mne k tomu chuť zdolat v květnu 2016 svůj první velký běh, svůj první maraton.

Celá má příprava byla postavena na tréninkovém plánu z knihy "Ultra a dál", kterou napsal zkušený běžec Hal Koerner. A ačkoliv Hal ve své knize neuvádí tréninkový plán pro maratonskou vzdálenost, vzal jsem si plán na 50km a lehce ho upravil dle vlastní improvizace.

Základem byla perioda patnácti týdnů, kdy první jsem běhal každý den v týdnu a všechny následující jsem si dopřával pravidelný volný den připadající na pondělí.

Nutno podotknout, že tento model si držím až do dnešních dnů. Každé pondělí mám pravidelný volný den.

Objem kilometrů jsem rozdělil podle vzorce, aby ve všední dny vzdálenost nepřesahovala 13 kilometrů a víkendové běhy byly delší, v součtu plus mínus vzdálenost jednoho maratonu. Celkový objem za týden odpovídal průměrnému součtu 88,5km.

Sportisimo Prague Half Marathon 21,0975 km

V rámci přípravy jsem do tréninkového plánu zařadil dle Halova doporučení i ostrý závod. Ten připadl na 2. dubna 2016 a jednalo se o Sportisimo Prague Half Marathon. Můj první ostrý běžecký závod.

Zpětně hodnotím toto rozhodnutí jako velice důležité, osahat si závodní atmosféru ještě před plánovanou akcí. Rozhodně je lepší být na vše lépe připraven, ale s odstupem času už také vím, že člověk se i po několika dokončených závodech neustále učí.

Vzpomínám, že na mne předzávodní atmosféra této velice dobře zajištěné akce velmi zapůsobila. Vše bylo profesionálně zajištěno, od registrace, přes vyzvednutí startovního balíčku, až po závod samotný. Absolutně bez chybičky.

Já se těšil moc. Tak moc, že jsem doslova ani nemohl dospat. Ráno jsem vyrazil do Prahy a promýšlel svou strategii.

Strategie, tak přesně s tímto mám neustále problém. Jak mám vůbec běhat závody? Chci ho zaběhnout celý, chci mít pokud možno svůj nejlepší čas. Mám ze začátku běžet volně a postupně zrychlovat. Takto to radí mnozí, ale co když neodhadnu ten správný čas, kdy zrychlovat. Co když už ani nebudu moct zrychlovat?

Během těchto akcí jsou ve startovním poli tzv. vodiči. Mají při sobě označený cílový čas na který udržují tempo. Vynikající věc, která každému moc pomůže. Spoléhal jsem tedy na tyto vodiče a na mne bylo pouze odhadnout ten správný čas, správné tempo. To přeci nemůže být problém, dyť jsem celou zimu poctivě trénoval a vím jaké je mé dosavadní nejlepší tempo.

Ach jo. Nečekejte, že při vašem prvním závodě budete znát odpovědi na všechny podobně záludné otázky. Nečekejte, že vše klapne na první dobrou a vy budete najednou vše chápat.

Budete improvizovat, budete trpět a ve finále vám v hlavě zůstane hromada nepříjemných otázek typu, "co kdyby …".

Co kdybych tenkrát ten začátek tak nepřepálil a nestresoval se, že dlouhou dobu po startu nevidím kolem sebe žádného vodiče.

Co kdybych se nenechal strhnout uhánějícím davem a dokázal držet plánované tempo.

Stalo se, nechal jsem se strhnout a uháněl Prahou jako bych běhal půlmaratony s prstem v nose a v časech pod 1:45:00. Ale to skutečně neběhám, dokonce ani dnes, s odstupem několika dalších měsíců.

Nakonec to byl boj, kdy jsem si alespoň přál důstojně doběhnout a když se podaří, tak v čase pod dvě hodiny.

Nepovedlo se. Někde jsem se na trati zasekl a pomyslnou hranici dvou hodin jsem překročil o blbých 50 vteřin. Co kdybych na tom sedmnáctém kilometru nepřešel do chůze, ale vydržel držet alespoň trochu rychlejší tempo mnohem déle. Co kdybych ...

S odstupem času už nehodnotím svůj první ostrý závod negativně. Byla to ta nejlepší zkušenost. Bylo to poprvé a bylo to naprosto skvělé!

Překonal jsem vlastně sám sebe. Ještě pár měsíců před závodem jsem nedokázal uběhnout tři kilometry na jeden zátah. Proč tedy hodnotit výsledný čas 2:00:50 jako svou prohru. Je to naopak můj začátek, je potřeba více trénovat, nepolevovat. Maraton čeká!

Další článek Předchozí článek