Ponořím hlavu pod hladinu a všechen okolní hluk produkovaný lidmi utichne. Projíždějící auta, malá vrtulová letadla, lidské hlasy, to všechno voda spolkne a jediné, co mohu slyšet, je zvuk bublin tvořených kopáním mých nohou, záběry rukou a vydechováním vzduchu ústy a nosem. To vše se opakuje v pravidelných rytmických intervalech, které mě dokonale uklidňují.
Předávám laborantce zkumavku označenou mým jménem, ona se podezíravě zamračí a překvapeně se mě ptá, zda se omylem nejedná o vzorek krve a ne moči. Přiznávám, i já jsem byl dost zaskočený, když jsem doma zkumavku viděl naplněnou. Ten den jsem si ještě myslel, že to celé nebude tak zlé.
Nebylo to tak, že jsem se jednoho dne probudil a řekl si, od teď budu běhat 6x týdně a 3 až 4,5 tis. km ročně. Nakoupím si nové vybavení, a dám do toho všechno. Byl to postupný proces a než jsem pochopil, že jsem v tom až po uši, plánoval jsem návrat k ježdění na kole, které jsem miloval.
Tento článek nosím v hlavě už opravdu hodně dlouho. Často, když si jdu zaběhat, přemítám v hlavě správná slova a hledám nejlepší obraty jak se vyjádřit. Ačkoliv jsem ho již tímto způsobem napsal několikrát, pokaždé, sednu-li ke klávesnici počítače, zaseknu se.
Už si nepamatuji na kolikátém kilometru mého běžeckého tréninku, ale tak jako většina mých nápadů v posledních letech mne nápad založit tento blog o mých cestovatelských a běžeckých dobrodružství přepadl venku na čerstvém vzduchu. Nemáte-li zkušenosti s pravidelným během, vřele vám jej doporučuji, nebo podobné typy aktivit. Budete překvapeni, jak úžasné nápady vás zaskočí během takové hodinky až dvou na čerstvém vzduchu. Nemluvě, když si vyběhnete rovnou na celý víkend, ale o tom někdy jindy.
Tedy, bylo nebylo ...