“Prvních 500 metrů vysprintujte. Znáte to, co nenaženete v prvním kilometru, už na trati nedohodníte ;) Navíc je to rovně po louce a všichni vás uvidí, takže se trochu vytáhněte.” - Tento krátký úryvek byl důvod proč jsem se rozhodl spontánně registrovat na závod krosového poháru INOV-8 Kros Sázava a poznat tak nový kus naší země na 15,5 km dlouhé trati v okolí Medníku nedaleko Prahy.

Celý popis trati byl natolik vtipně sepsaný, že jsem dostal ihned chuť se účastnit. Mám tento styl humoru velice rád. Líbí se mi, když se to nebere až tak vážně a dává se i důraz na zábavu, kterou mi běh mimojiné také přináší.

Nepatřím mezi ostřílené, nadupané běžce, kteří obráží závody, aby si udělali na pažbě další zářez v podobě nového osobního rekordu, nebo umístění na stupních vítězů. Jistě, pokud zaběhnu krásný čas, jsem moc rád, ale mou hlavní motivací je radost.

Nabízí se pak ovšem otázka, proč jezdit po závodech, to přeci mohu obrážet krajinu sólo a užívat si okolních krás podle sebe. To jistě ano a i to tak dělám, ale mám rovněž rád elektrizující atmosféru závodů a ačkoliv rád běhám sám, s chutí si také užívám sdílení závodní atmosféry s ostatními běžci.

Říkal jsem si, že na takový závod se jistě musí přihlásit plno podobně laděných lidí, lidí, co běhají především pro radost, a nepletl jsem se.

INOV-8 Kros Sázava 15,5 km (+500 m)

Nenechte se ale mýlit, stále to jsou závody a ačkoliv nemám nohy jako Kilian Jornet, snažím se ze sebe vymačkat maximum, ono i to k té radosti z běhu patří. Takže pokud se v popisu trasy pročtu k pasáži: “A je to tady. Odbočka doprava. Neříkejte, že jsme vás nevarovali! Toto je kopec! Dalších 1,5 km vám pořádně přistřihne křídla a zkrotí vaše seběvědomí.”, dostávám okamžitě chuť vyběhnout.

Byl to vážně kopec jako “kráva”. Funěl jsem, opíral se rukama o kolena a z čela mi kapal pot.

“Připomínejte si neustále: toto je závod v BĚHU, nikoliv v chůzi nebo dokonce lezu po čtyřech. Tak koukejte makat, v duchu nás klidně proklínejte, ale pokuste se nezastavit. Koneckonců je to jen 200 výškových metrů na vrchol Medníku.”

Nebudu lhát, byl jsem rád, že jsem byl konečně nahoře a mohl uvolnit nohám. Nějak jsem se u toho zadýchal a síla byla fuč.

Určitě to znáte, jsou dny, kdy se cítíte skvěle a máte plno energie. Přesně takový den jsem minul ve středu onoho týdne, ale v sobotu 16.6. jsem pod Medníkem musel sáhnout na dno své rezervy. Přesto jsem si tento den náramně užil a vůbec nelitoval registrace na tuto seč krátkou, ale náročnou trať.

Do cíle jsem se dostal po 15,5 km a zdolání celkového převýšení 500 metrů za 1:50:57 hodin. Stihl jsem zastavit i na pár vyhlídkách a pokochat se výhledem na líně tekoucí Sázavu pod kopcem. Je to tu krásný kraj a potěšilo mě kolik jsme cestou potkávali lidí na výletě, kteří nás zároveň vřele povzbuzovali. Byl to moc příjemný den a bůh ví, třeba si to někdy rád zopakuji.