Rok se s rokem sešel a na tento závod jsem se těšil pro jeho poklidnou atmosféru, trasu dlouhou 50 km s příjemným celkovým nastoupáním kolem 900 metrů. Trasa, je takový pohodový mix mezi trailovým a asfaltovým během, kdy vaše kotníky nebudou až tak trpět. Také, jak jsem již psal v reportu z loňského roku, Jizerská 50 RUN, je ideální vstup do ultratrailové disciplíny.
Znělo to jako by ten blesk udeřil sotva pár metrů daleko. Ozvěna burácela, mračna ztěžkla a zelektrizovaný vzduch byl prosycen bouřkou. Netrvalo dlouho a začaly z nebe padat obrovské kapky deště. Vzpomněl jsem si na všechny poučky, co dělat vysoko v horách za bouřky. Dívám se na trekové hole v ruce a zvažuji, jestli je už vhodný čas zbavit se jich, nebo zda stihnu doběhnout do horské chaty Glocknerhaus.
Jsou závody, na které se moc těšíte pro jejich jedičnou atmosféru, nebo krásnou trasu a když se ty dvě věci spojí v jedno, výsledkem je běžecký ráj na zemi. No dobře, možná to lehce přeháním, ale teď nevím jak jinak vás nalákat k nám do Krušných hor. Krásné lesy, přátelská stoupání, divoká klesání - ideální prostředí pro trailrunning.
Vždy jsem si myslel, že rychlý běžec musí mít dlouhé nohy a být vysoké postavy, ale jak je potom možné, že ta "mrňavá" holka přede mnou běží jak drak? Předbíháme jednoho běžce za druhým a já se rozhodl, že se ji nepustím. Chvilku táhnu já ji, chvilku ona mne.
Není to zase tak dávno, vlastně něco málo před 30 kg, co jsem nazul běžecké boty abych se připravil na svůj první maraton. Hle, rok se s rokem sešel a já opět jedu do Prahy abych si zaběhl svůj druhý pražský maraton a pokusil se zlepšit čas. Toto letí.