Vlastně nevím jak tento můj letošní ročník běžeckého závodu Jizerská 50 RUN popsat. Ostatně mi to také trvalo poněkud déle, co jsem se do psaní následujících řádků vůbec pustil. Trvalo mi než jsem si utřídil rozhárané myšlenky a rozhodl se, jakým způsobem se vyrovnat s tím, co mě letos na trati potkalo a doprovázelo téměř až do cíle. Těchto pár úvodních vět dává tušit, že dnes to nebude jen popis vlastního závodu, ale ponořím se trochu hlouběji to smyslu mého běhání.
Stojím v příkrém svahu zapřený rukama o kolena, zprudka se nadechuji a vydechuji, ale stále nedokážu vehnat dostatek vzduchu do plic, abych mohl být při výstupu alespoň o něco rychlejší. Jakmile vystoupám do nadmořské výšky nad 2.200 m, začínám se zadýchávat. Sotva ujdu pár pomalých kroků, mám pocit, že mi schází kyslík a hlava odmítá jít dál. Tohle bude dlouhý den.
Budík mi začal zvonit vedle hlavy přesně ve 4:00 ráno, kdy za okny byla ještě černočerná tma. Obtížně rozlepuji ospalé oči a neochotně sunu nohy z postele. Dnes není dobrý den na běhání, dnes se mi nechce ani z postele, natož abych se teď vypravil do přibližně 80km vzdáleného Rabenbergu v Krušných horách, kde budu startovat na mém již třetím ročníku Saxoprint SachsenTrail.
“Prvních 500 metrů vysprintujte. Znáte to, co nenaženete v prvním kilometru, už na trati nedohodníte ;) Navíc je to rovně po louce a všichni vás uvidí, takže se trochu vytáhněte.” - Tento krátký úryvek byl důvod proč jsem se rozhodl spontánně registrovat na závod krosového poháru INOV-8 Kros Sázava a poznat tak nový kus naší země na 15,5 km dlouhé trati v okolí Medníku nedaleko Prahy.
Tato akce je asi všem běžcům dobře známá a tak se nebudu zdržovat jejím větším představením, snad jen, že jde opět o ten typ závodů, kdy se vzdálenost pohybuje pouze kolem 10 km v závislosti na možnostech dané lokality, kde se běží. V principu se totiž v jednom okamžiku vyběhne na moha místech naší republiky za podporu Olympijské myšlenky.