Temná obloha se k ránu začala pozvolna rozjasňovat, už byla i rozpoznat zmrzlá jinovatka na trávě a ve vesnici, kterou jsem akorát probíhal, se začal probouzet život. Ozýval se štěkot psů a první lidé vylézali ze svých obydlí. Rozbřesk bývá nejchladnější, ale netrvá naštěstí dlouho, jakmile vyleze sluníčko, zase se ohřeju.
Rok se s rokem sešel a na tento závod jsem se těšil pro jeho poklidnou atmosféru, trasu dlouhou 50 km s příjemným celkovým nastoupáním kolem 900 metrů. Trasa, je takový pohodový mix mezi trailovým a asfaltovým během, kdy vaše kotníky nebudou až tak trpět. Také, jak jsem již psal v reportu z loňského roku, Jizerská 50 RUN, je ideální vstup do ultratrailové disciplíny.
Znělo to jako by ten blesk udeřil sotva pár metrů daleko. Ozvěna burácela, mračna ztěžkla a zelektrizovaný vzduch byl prosycen bouřkou. Netrvalo dlouho a začaly z nebe padat obrovské kapky deště. Vzpomněl jsem si na všechny poučky, co dělat vysoko v horách za bouřky. Dívám se na trekové hole v ruce a zvažuji, jestli je už vhodný čas zbavit se jich, nebo zda stihnu doběhnout do horské chaty Glocknerhaus.
Jsou závody, na které se moc těšíte pro jejich jedičnou atmosféru, nebo krásnou trasu a když se ty dvě věci spojí v jedno, výsledkem je běžecký ráj na zemi. No dobře, možná to lehce přeháním, ale teď nevím jak jinak vás nalákat k nám do Krušných hor. Krásné lesy, přátelská stoupání, divoká klesání - ideální prostředí pro trailrunning.
Vždy jsem si myslel, že rychlý běžec musí mít dlouhé nohy a být vysoké postavy, ale jak je potom možné, že ta "mrňavá" holka přede mnou běží jak drak? Předbíháme jednoho běžce za druhým a já se rozhodl, že se ji nepustím. Chvilku táhnu já ji, chvilku ona mne.